Můj příběh ...

Užívám si každou minutu

Konečně se pohnuly ledy a moje rodina žije tak, jako většina spokojených rodin. Dítě vám celou noc tvrdě spí, nevolá po 20 minutových intervalech „mami, tati, škrabkej“. Pro zdravého člověka běžné ráno, pro nás něco, co jsme za několik let zažili jen zřídka. Na těle se již netvoří žádná nová ložiska ekzému, prostě je pryč!

 

Ne vždy to bylo růžové, spíše krvavé…

Není to tak dlouho, co jsme prožívali velmi náročné období. Byl to jeden dlouhý začarovaný kruh, který trval 3,5 roku. Tomuto období říkám „Peklo na Zemi“.

 

Peklo na Zemi

Před pár lety jsme si procházeli velmi těžkým obdobím díky atopickému ekzému, který se objevil naší 1,5 leté dceři. Stupňující stres, únava a vyčerpání nás posunul do nejhoršího období v našem životě.

Oslovili jsme spoustu odborníků, ale nebylo možné najít nějaké smysluplné řešení. Zkoušeli jsme různé bylinkové mastičky, speciální čaje, tinktury, homeopatika, kineziologii, čínské medicíny a jiné. Všechno se zdálo být pouhou sázkou do loterie. Znáte ten pocit, když nic nezabírá a jediná rada lékařů jsou kortikoidy? Na tuhle možnost jsem přistoupit nechtěla, ale bohužel nastal čas, kdy jsme i tento druh léčby v jisté fázi vyzkoušeli.  

Stále samé sliby, zkoušení různých mastiček, nasazení kortikoidů a ejhle, nezabírají. Nasazení ještě silnějších léků. Výsledky nebyly očekávané, na řadu přišla hospitalizace, kterou jsem odmítla. Představte si, že máte malé dítě, lékaři neví, jak ho léčit, a tak si ho vezmou do nemocnice a budou zkoušet silnější kortikoidy, steroidy, antibiotika a Bůh ví, co ještě. Moje dítě není pokusný králík!

Když se maličká narodila, umývala jsem ji z počátku jen vodou, poté bio kosmetikou, natírala bio krémem, prala v bio gelu, aviváž jsem nepoužívala a teď by ji na kůži dělali nějaký experiment? To jsem nemohla dopustit, a proto jsem se rozhodla hledala dál.

Připadalo mi, že lékaři svými metodami jen potlačují příznaky, ale skutečnou příčinu neznají. A navíc, že si jedou podle svých zajetých postupů, ale hlavně – nikdo nehledal příčinu.

Vnitřně jsem cítila, že tohle nebude ta správná cesta vedoucí k uzdravení. Ale jak dál?

Vše výše uvedené mě donutilo studovat, vyhledávat informace o lidském těle, o tom, jak tělo funguje a co všechno spolu může souviset. Po kousíčkách. Po nocích. Ani nevím, kolik času uplynulo, ale všechny ty střípky a informace doslova vytržené z kontextu mi najednou začaly dávat víc a víc indicií. Všechno do sebe začalo zapadat.

 

Ale zpátky do reality.

Každý den byl podobný, někdy lepší, někdy horší, noci proplakané a kůže rozškrábaná do krve. Dvacetiminutové škrabkací intervaly byly ubíjející pro nás dospěláky, ale co pro ni, malinkou holčičku, která by měla spát nerušeným spánkem víc než 10 hodin denně?

Nejvíc jsem se bála, jak tento dlouhodobý stav naruší psychiku dcerky.

Před narozením brášky chytla dcera do ekzému navíc infekci. Nemohla pořádně otáčet hlavou, nemohla jsem jí rozčesat její krásné dlouhé vlásky. Kola ekzému s infekcí se zvětšovala nejen do šířky, ale i do hloubky. Když se začala hojit, krusty byly tak velké, že nemohla ani otáčet hlavou.

Pamatuji si, jak jsem prosila paní učitelku ve školce, ať jí pomůže do pyžamka, protože kdyby se převlékala sama, vyrvala by si hojící se krustu i s masem hluboko z těla. Tenkrát mi proběhlo hlavou, že hůř už ani snad být nemůže.

 

Podpůrná terapie

To léto jel manžel s dcerkou k moři sám. Odjeli na 3 týdny a věřili jsme, že moře a slunce zabere. Kůže se o moc zlepšila. Třetí týden byla dokonce bez nových ložisek. Důležité bylo, že i poraněnou kůži po infekci moře jakoby zahladilo a zjemnilo.

Radostně se moje malá holčička vrátila po dovolené domů a hned 3. den po návratu jsem při koupání objevila první nová ložisko ekzému. Je to tady zase, nikdy se toho nezbaví …

Blížil se podzim, pak zima a s tím i začátek ještě náročnějšího období. A když si člověk myslí, že už nemůže být hůř, věřte mi, může. Ale i líp.

 

Zhoršení ekzému

V zimě jsme se rozhodli, že pojedeme s kamarády na hory. Vzhledem k tomu, že na horách bylo kolem -15 stupňů, viděla jsem, že se ložiska zvětšují a množí. Kůže byla velmi suchá a dcera se škrabala po celém těle. Uvědomila jsem si, že jsme neměli jezdit, že díky této dovolené se budeme dávat velmi dlouho dohromady.

 

Zkoušíme novou terapii

Vzhledem k situaci, která nastala, jsem dceři nasadila ucelenou terapii, o které jsem již vícekrát slyšela. Tuto terapii na podporu imunity dcera používala asi týden, když jsem si při koupání všimla, že se ekzém jakoby z pod kůže vytrácí.

Řekla jsem mé zjištění manželovi a jeho reakce byla: „ano, všiml jsem si také, jen jsem ti nechtěl nic říkat, kdyby se to znovu rozjelo, ať se neradujeme předčasně“. A neradovali jsme se předčasně! Ložiska ekzému se začala pomalu vytrácet a do dvou týdnů neměla na těle nic. Byla „čistá“.

 

Terapie zafungovala.

Když nad tím vším zpětně přemýšlím, ani nemůžu uvěřit, co všechno jsme zvládli. Teda spíše dcerka. S manželem jsme se u ní střídali, ale ona vše prožívala intenzivně – od začátku až do konce, bez pauzy.

Terapie u mé dcery zafungovala velmi rychle, a proto jsem se rozhodla, že tohle bohatství si přeci nemůžu nechat pro sebe.

Naše trápení trvalo roky. Můžu Vás inspirovat a dát cenné rady, které vznikly na základě mých dlouholetých osobních zkušeností a bohatých znalostí.

Atopický ekzém je autoimunitní onemocnění, na které nemají lékaři jednoznačnou odpověď a ani pořádnou radu. Proto je potřeba najít jiné řešení a hlavně funkční. Můj ebook ZDARMA "4 kroky, jak dostat ekzém z těla pryč" si stáhni zde <<<.

Jelikož jsme každý jiný a jedinečný, neznamená to, že terapie bude fungovat u všech dětí stejně rychle.

Pokud tě můj příběh oslovil a chceš se dozvědět víc, můžeš se mi ozvat na info@spolecnekezdravi.cz, klidně můžeš i zaslat fotky s ekzémem.

Budu se těšit Společně Ke Zdraví 🙂

Lenka